9 dobrodruhů píše o 13 zemích z 5 kontinentů v 91 článcích.
Konec zvonec
Vláčkem je to prý přes vysočinu učiněná nádhera a taky že ano. Už to nádraží jakoby vypadlo z dobové pohlednice. Bohužel jsem udělala chybu a cestovala první třídou. Jak píše cestovatelka Milena Holcová:“Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse.“A má pravdu!
Ella – čaj, čaj a zase čaj
Být na Srí Lance a nenavštívit čajové plantáže? No to by byl hřích! Vysočina uprostřed ostrova je čajovými keříky vyloženě obsypaná a bylo tak z čeho vybírat – Haputale, Nuwara Eliya nebo jak průvodce uváděl malebná Ella? Pokud bychom chtěli jet busem, museli bychom třikrát přestupovat a cesta by trvala celý den. Čas se nám krátí a tak jsme se rozhodli pronajmout si auto s řidičem. Do cíle (Ella) jsme dorazili za pár hodin, odpočatí a připravení hned vyrazit na túru po okolí.
Já chci slona.. a surfaře!
Jsem velký čtenář, na cestách každým slovíčkem šetřím, aby mi to dlouho vydrželo a tak i průvodce přečtu od shora dolů. A co čert nechtěl, přečetla jsem si, že za pláží Arugam Bay by měla být na pobřeží nějaká Krokodýlí skála, kde si navečer dávají dostaveníčko krokouši a sloni chodí pít. Přemluvila jsem Sama, aby mě doprovodil a vyrazili jsme. Řeknu vám 3 km po pláži, kdy se každým krokem boříte hluboko do písku, nebyla žádná lážo plážo procházka.
Drnc drnc přískokem skok na Arugam Bay
Nabitá novými zážitky z Batti nasedám s úsměvem od ucha k uchu do našeho busu, který vyhrává na celý nádraží to jejich místní diskotrysko. Směr Pottuvil přátelé a jedéém. Nejdřív s Romanou kýveme hlavou do rytmu a křičíme na sebe (jinak bychom se přes ten kravál neslyšely): „Dobrá hudba, coo?“ Ještě po půl hodině jsme si to myslely.. po pěti hodinách už nikoli.
Panenka Marie a.. slunečník?
Kalkudah jsme opustili hodně brzo ráno, cesta trvala slabou hodinku, jde to jak po másle. Krapítek se to zadrhlo až na nádraží v Batti, kde jsme chtěli rovnou přesednout na bus do Pottuvilu a kde jsme se dozvěděli, že přímý spoj jezdí jednou denně a to je za nějaký tři hodiny. S těmi batohy, v tom vedru.. to se nedá nic jinýho dělat, než si zalézt někam do stínu a podřimovat. Batti ale není zrovna malý město, všude spousta lidí, prachu, odpadků, aut, rikš.. tady klidný místečko nenajdeme. A pak to přišlo.. můj vpravdě geniální nápad.